Malíř, sochař, designér a grafik v jedné osobě, člověk s otevřenou myslí, svobodnou duší a smyslem pro progresivní perfekcionismus postavený na reálných výsledcích.

​

Tak by se dal stručně charakterizovat umělec Radek Weigl, který s nejnovějším projektem představuje také svůj umělecký pseudonym „Rady“, vycházející ze zjednodušené podoby jeho křestního jména.

​

Rady je s uměleckým světem spojen již od útlého dětství, kdy svůj talent podědil po jednom svém předkovi. Výtvarné nadání projevil již ve školním věku na umělecké škole, která mu umožnila účast na několika mezinárodních soutěžích. Přední umístění v těchto dětských kláních ho předurčilo k tomu, že by jeho talent měl být dále rozvíjen. Rady se proto rozhodl pro studium na uměleckoprůmyslové škole a pod vedením akademického malíře a sochaře Jaroslava Šindeláře staršího vystudoval umělecký obor sochařství.

​

Práci s hmotou, prostorem a světlem vnímal Rady jako tu, která v jeho srdci rezonovala více než malířství a dala mu možnost převádět nehmotné myšlenky a fantazii do skutečnosti definované hmotou, rozměrem a tvarem. Z ničeho vznikalo něco, na co bylo najednou možné si sáhnout. V tom Rady spatřoval krásu a jedinečnost uměleckého řemesla a také podstatu života. Podstatu života, kdy je za prací jedince vidět reálný a hmatatelný výsledek, který nejen že dělá radost jemu samotnému, ale navíc ve výsledku přináší radost jiným lidem.

Životní příběh a způsob výuky ředitele umělecké školy Jaroslava Šindeláře měl na Radyho zcela zásadní vliv. Jak sám často zmiňuje, byl to pro něj člověk neuvěřitelně moudrý, lidský a respekt zasluhující. Byl to právě tento člověk, který své studenty včetně Radyho naučil skutečně vnímat svět kolem sebe a dívat se na něj nejen očima, ale také svým vnitřním já.

V mladém umělci se tak probudila extrémně silná intuice, která postupem času s přibývajícími roky a životními zkušenostmi rostla do empatie a schopnosti kritického myšlení. Všechny tyto vlastnosti mu dnes dávají možnost vnímat svět s nadhledem, větší racionalitou a prožívat ho v mnohem větším klidu a spokojenosti. Celý tento osobní a umělecký proces, kterým Rady za svůj dosavadní život prošel, postupně formoval celou jeho osobnost do současné podoby. Postupem času se v něm probudila i malířská duše a dnes je to právě malba, která naopak převažuje nad sochařstvím a designem.

​

Silný vizuální cit a smysl pro estetično přivádí diváky Radyho tvorby do světa nekonečné fantazie, kde je možné prožívat úplně jiné životy a pocity než v běžném životě. Rady je také známý svojí leckdy až tvrdohlavou odhodlaností realizovat své představy a vize, o nichž je přesvědčen, a slova jako NE nebo NEJDE či NENÍ MOŽNÉ moc místa v umělcově životě nemají. Rady nemá rád stagnaci, lenost a mrhání časem, tudíž je u něj zcela standardní, že jakmile je jedna práce hotová, okamžitě musí začít nový projekt. Jak sám umělec říká, životní čas máme pouze jeden, ale je pouze na nás samotných, zda budeme žít pouze jeden život, nebo si jich vytvoříme víc. Ve své osobní filozofii jako by se inspiroval příslovím „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“, v jeho podání však moudrá rada zní trochu jinak: „Kolik schopností a dovedností rozvíjíš, tolik zpětného naplnění ve svém životě dostáváš.“

​

Svým způsobem se tento Radyho životní postoj propisuje i do samotné jeho tvorby, pro kterou není v tuto chvíli charakteristický jeden konkrétní styl. A je to pochopitelné, i umění vnímá jako záležitost, která je fluidní a proměnlivá. Radyho umělecký styl je proto pestrý a rozmanitý, díky čemuž je tolik zajímavý a otevřený všem. V jeho tvorbě si snad každý divák najde to své, co okamžitě získá jeho přízeň.

​

Radyho díla v sobě skrývají hlubší podstatu, kterou ne každý bude schopen vnímat, ale právě z toho důvodu se umělec snaží diváka nasměrovat a poradit mu, jak které dílo chápat a na co se zaměřit. Radyho tvorba je určena široké veřejnosti, protože jak on sám říká, umění má sloužit lidem, vždycky tomu tak bylo a on se vždy bude snažit svoji tvorbu přinášet co nejširšímu publiku.